Ale musí být veden bezpečně
Když se řekne fitness centrum, mnoho lidí si představí mladé, štíhlé a výkonné lidi, kteří přesně vědí, co dělají. Jenže pohyb není určený jen pro zdravé, mladé nebo sportovně založené. Právě naopak. Největší význam může mít právě pro ty, kteří se pohybu bojí, mají zdravotní omezení, vyšší tělesnou hmotnost, horší kondici, bolesti kloubů nebo za sebou náročnou léčbu.
U těchto lidí ale nestačí říct: „Začněte cvičit.“
Mnohem důležitější je otázka: s kým, jak a za jakých podmínek?
Protože pohyb může pomáhat. Ale pokud není správně nastavený, může také uškodit.
Pohyb jako cesta zpět k jistotě
Mezi mé klienty patří i paní Jiřina, které je 75 let. Do pohybového programu vstupovala s hmotností 135 kg při výšce 155 cm. Hypertenze, varixy, po operaci levého kolene a pravé kyčle, kde má endoprotézy. Zároveň je onkologickou pacientkou. Přesto udělala krok, který pro mnoho lidí není vůbec jednoduchý. Přišla a začala pravidelně cvičit pod mým vedením.
Na začátku měla obavy. Nejen z pohybu samotného, ale i z prostředí fitka. Měla pocit, že tam nebude patřit. Že se na ni ostatní budou dívat. Že fitness centrum je místo pro úplně jiné lidi. Po třech měsících ale popisuje, jak velkou změnu to pro ní znamená.
Zvládá věci, které na začátku nezvládala. Lépe vstává ze židle. Cítí se jistější při pohybu. Dokáže se bez problémů dostat na rotoped, což pro ni na začátku programu vůbec nebylo samozřejmé. Zlepšila se síla, pohyblivost i kondice. A možná stejně důležité je i to, že jí pohyb pomohl psychicky. Sama řekla, že cvičení jí čistí hlavu. Že si ve fitku vlastně odpočine od běžných starostí. A že pochopila jednu důležitou věc: chodit do posilovny může i ve svém věku a se svojí hmotností.
Proč u zdravotně zatížených klientů nestačí běžný trénink
U zdravého člověka může být trénink zaměřený hlavně na sílu, kondici, redukci hmotnosti nebo zlepšení postavy. U člověka s civilizačním onemocněním, po operaci, s bolestmi, horší rovnováhou nebo nízkou důvěrou ve vlastní tělo je ale situace jiná.
Tady nestačí „dát někomu pár cviků“.
Každý krok musí mít důvod. Každý cvik musí odpovídat aktuálním možnostem člověka. Každá zátěž musí být zvolená tak, aby podporovala pokrok, ale zároveň respektovala rizika.
Prvním cílem tedy není zvednout vyšší váhu nebo spálit co nejvíce kalorií. Prvním cílem může být úplně obyčejná věc, která ale zásadně ovlivňuje kvalitu života:
- vstát jistěji ze židle,
- vyjít schody s menším strachem,
- zlepšit rovnováhu,
- zvládnout delší chůzi,
- nebát se pohybu,
- získat zpět důvěru ve vlastní tělo.
A právě tady se ukazuje rozdíl mezi náhodným cvičením a odborně vedeným pohybem.
Pohyb je prevence, ale..
Světová zdravotnická organizace uvádí, že pravidelná pohybová aktivita u dospělých a seniorů souvisí mimo jiné s nižším rizikem kardiovaskulárních onemocnění, hypertenze, diabetu 2. typu, některých nádorových onemocnění, pádů, zhoršení duševního zdraví a spánku. Zároveň zdůrazňuje, že jakýkoliv pohyb je lepší než žádný a že posilování má význam pro všechny věkové skupiny.
Podle doporučení WHO by starší dospělí měli pravidelně zařazovat aerobní aktivitu, posilování hlavních svalových skupin alespoň 2 dny v týdnu a také vícesložkový pohyb zaměřený na rovnováhu a sílu alespoň 3 dny v týdnu, pokud jim to zdravotní stav umožňuje. To ale neznamená, že každý senior nebo člověk s civilizačním onemocněním má jednoduše přijít do fitka a začít podle univerzálního plánu z internetu.
Doporučení jsou jedna věc. Bezpečné převedení do praxe je věc druhá. A právě tady vstupuje do hry role vzdělaného trenéra.
Vzdělání trenéra není formalita
V posledních letech se hodně mluví o pohybu jako prevenci. To je správně. Ale pokud chceme, aby pohyb skutečně pomáhal i lidem s civilizačními onemocněními, musí být veden odborně.
Nestačí, aby trenér uměl cvičit sám na sobě.
Nestačí, aby měl dobrou postavu.
Nestačí, aby uměl motivovat na sociálních sítích.
Práce s člověkem, který má hypertenzi, diabetes, obezitu, onkologickou anamnézu, bolesti pohybového aparátu, endoprotézu nebo výrazně sníženou kondici, vyžaduje znalosti anatomie, fyziologie, patofyziologie, bezpečnosti, první pomoci, plánování tréninku i schopnost rozpoznat, kdy je potřeba cvičení upravit nebo klienta odeslat ke zdravotnickému odborníkovi.
V České republice existuje profesní kvalifikace Instruktor/instruktorka pohybových aktivit osob s civilizačními onemocněními, kód 74-019-N. Podle Národní soustavy kvalifikací spadá pod autorizující orgán Ministerstvo zdravotnictví a zahrnuje například orientaci v anatomii, fyziologii a patofyziologii, analýzu držení těla a pohybových stereotypů, sestavení vhodného cvičebního programu, vedení lekcí, monitoring biologických parametrů, první pomoc a zásady bezpečnosti.
To je zásadní rozdíl oproti běžnému přístupu „nějak to zkusíme“. U osob s civilizačním onemocněním musí trenér vědět:
- co klient může,
- co je pro něj rizikové,
- jak dávkovat zátěž,
- jak sledovat reakci těla,
- jak upravit cvik,
- kdy nepřidávat,
- kdy trénink ukončit,
- kdy doporučit konzultaci s lékařem nebo fyzioterapeutem.
Toto není strašení. Toto je zodpovědnost.
Správný trenér neslibuje zázraky
Velkým problémem dnešní doby je, že lidé často hledají rychlá řešení. Rychlé hubnutí, rychlou proměnu, rychlý plán, rychlý výsledek. Jenže u lidí se zdravotním omezením je rychlost často špatný cíl. Mnohem důležitější je bezpečný a dlouhodobě udržitelný postup. Takový, který člověka neodradí, nezničí po prvním tréninku a nevystaví ho zbytečnému riziku.
Odborně vedený pohyb totiž není o tom, aby klient po každé hodině odcházel vyčerpaný. Je o tom, aby odcházel s pocitem, že to zvládl, že se posunul a že se může vrátit znovu.
Chceme pomáhat lidem najít správného odborníka
Najít trenéra dnes není těžké, ale najít správného trenéra pro konkrétní situaci už ale těžké být může. Jiného odborníka potřebuje zdravý člověk, který chce nabrat svaly. Jiného člověk po operaci. Jiného senior, který má strach z pádu. Jiného klient s obezitou, diabetem nebo vysokým krevním tlakem.
Cílem Fitness mapy není vytvářet dojem, že každý trenér je vhodný pro každého. Naopak. Cílem je ukázat odbornost, specializaci, ověřené profily a pomoci klientům najít člověka, který rozumí jejich potřebám.
Pohyb má obrovský význam. Ale největší smysl má tehdy, když je veden bezpečně, s respektem a odborností.
Pohyb není jen o výkonu. Je o kvalitě života
Příběh paní Jiřiny ukazuje, že změna nemusí vždy vypadat jako dramatická proměna před a po. Někdy je velkým výsledkem to, že člověk snáz vstane ze židle. Že se méně bojí schodů. Že zvládne stroj, na který si dříve ani nedokázal sednout. Že se cítí jistější. Že si začne znovu věřit.
A přesně to je důvod, proč má smysl mluvit nejen o pohybu, ale i o vzdělání trenérů.
Lidé s civilizačními onemocněními, senioři, onkologičtí pacienti nebo lidé po operacích si nezaslouží náhodný přístup. Zaslouží si odborné vedení, respekt a bezpečný trénink, který jim skutečně pomůže.
Protože pohyb může být prevencí.
Může být cestou zpět k větší samostatnosti.
Může být podporou psychiky.
A může člověku vrátit důvěru ve vlastní tělo.
