Co vlastně znamená fitness a proč jsme si z něj udělali skoro sprosté slovo?
Když jsem začala pracovat na projektu FitnessMapa.cz, několikrát jsem narazila na stejnou reakci. Fitness? To je přece posilovna, trenéři, svaly, kulturistika, hubnutí a další tomu podobná tvrzení. Já se vlastně ani nedivím, protože když slovo fitness dám do vyhledávače, pravděpodobně na mě vyskočí fitness centrum, vysportovaná těla, činky, legíny, protein, jídelníčky, šest týdnů do plavek a samozřejmě zadek, který podle všech dnešních měřítek musí být kulatější a pevnější než ten, se kterým jsem se narodila.
Jenže fitness původně vůbec neznamenalo nic z toho. A čím víc se kolem pohybu, zdraví, obezity, výživy a prevence pohybuji, tím víc mi vadí, jak jsme si tohle slovo přivlastnili jen pro jeden význam. Protože když se vrátíme k jeho skutečnému významu, zjistíme, že fitness není svět vysvalených lidí, kteří už mají kondici. Je to vlastně pravý opak, je to schopnost našeho těla fungovat a zvládat to, co po něm život chce. A to se týká úplně každého z nás.
Fitness je mnohem starší než první posilovna
Slovo fitness pochází z angličtiny a rozhodně nevzniklo spolu s prvním rotopedem. Používalo se už v 16. století a vychází ze slova fit, které znamenalo něco jako vhodný, způsobilý, schopný nebo odpovídající určitému účelu. Fitness tedy původně vyjadřovalo jednoduše způsobilost, vhodnost, schopnost něco zvládnout. Teprve mnohem později se začalo slovo fit spojovat s fyzickou kondicí a ještě později získalo fitness dnešní význam tělesné zdatnosti. A ten původní význam je podle mě vlastně mnohem hezčí než ten dnešní.
Protože když řeknu, že chci být fit, nemusí to znamenat, že chci mít pekáč buchet na břiše. Může to znamenat, že chci být schopná. Schopná dojít tam, kam potřebuji, vyjít schody, vstát ze země, jet na kole na výlet, fungovat bez toho, aby mě každý běžný pohyb vyčerpal. A schopná i v sedmdesáti nebo osmdesáti se sama zvednout ze židle, dojít si nakoupit a nebýt odkázaná na pomoc druhých jen proto, že jsem třicet let nechala svoje svaly postupně mizet. Tohle je pro mě fitness, schopnost používat svoje tělo pro život.
Jenže z fitness se stal vzhled
Částečně za to samozřejmě může fitness průmysl, reklama a později sociální sítě. Dobrá kondice totiž není na fotografii tak zajímavá jako vypracované břicho. Síla člověka, který v sedmdesáti po úraze a po roce cvičení konečně bez problémů vstane z křesla, nebude mít na Instagramu takový dosah jako fotografie zadku před a po. A čtyřicetiminutová svižná procházka se prodává podstatně hůř než nový spalovač tuků, který je zaručeně ten pravý.
Jenže právě tady jsme podle mě úplně ztratili. Pohyb přece není něco, co děláme proto, abychom si zasloužili jídlo. Není to trest za dort a už vůbec není určený pouze lidem, kteří vypadají, že se v posilovně narodili.
Pohyb není jen prostředek k hubnutí
Tohle je něco, co mě poslední dobou vytáčí čím dál víc. Kdykoliv se začne mluvit o pohybu, během pár minut se dostaneme k hubnutí. Jenže pohyb má smysl, i když nezhubnete ani gram.
Pravidelná fyzická aktivita souvisí s nižším rizikem řady chronických onemocnění, pomáhá udržovat svalovou sílu, kondici, zdraví kostí a funkční schopnosti a má význam i pro psychiku a kvalitu života. WHO mezi její přínosy řadí prevenci a lepší zvládání kardiovaskulárních onemocnění, diabetu a dalších chronických nemocí.
A čím jsem starší, tím víc mi dochází, že právě svaly, síla a schopnost pohybu jsou něco jako důchodové spoření pro tělo. To, co si budujeme dnes, budeme potřebovat za deset, dvacet nebo třicet let. Protože stáří není okamžik, který jednoho rána přijde, ale stárneme právě teď, každý den od chvíle co jsme se narodili.
A fitness bez jídla taky moc nefunguje
Stejně zvláštní vztah jako k pohybu máme i k jídlu. Buď „držíme dietu“, nebo máme pocit, že výživu řešit nemusíme. Když chceme zhubnout, začneme studovat etikety, nakoupíme skyr, cottage, zeleninu a všechno, co má na obalu napsáno protein. Jakmile dieta skončí, vrátíme se k tomu, co jsme dělali předtím.
A pak jsme překvapení, že se za pár měsíců kilča vrátí. Já jsem diet držela tolik, že bych z nich pravděpodobně mohla sestavit historický přehled výživových trendů posledních třiceti let. A přesně proto dnes mnohem víc věřím obyčejným věcem, které nejsou vůbec sexy.
- Jíst tak, aby moje tělo dostalo to, co potřebuje.
- Mít dostatek bílkovin.
- Jíst zeleninu a ovoce.
- Nežít převážně z průmyslově zpracovaných potravin.
- Pít dostatek tekutin, vyhýbat se slazeným nápojům.
- Nedělat z jednoho dortu životní tragédii a z jednoho salátu důkaz zdravého života.
- A hlavně udělat si z toho návyk abych to vydržela dlouhodobě.
Nečekejte na zázračnou pilulku
A teď se dostávám k tomu, co považuji za možná největší problém dnešní doby, většina z nás čeká, že nás někdo opraví.
Máme vysoký tlak, dostaneme tabletku. Máme vysoký cholesterol, dostaneme tabletku. Zjistí nám diabetes 2. typu, dostaneme tabletku. Bolí nás záda, chceme tabletku. Přibíráme, hledáme tabletku. Jsme unavení, koupíme si doplněk stravy. Nemůžeme spát, chceme něco na spaní.
A pozor, vůbec tím nechci shazovat moderní medicínu ani léky. Sama moc dobře vím, že existují situace, kdy je léčba nezbytná a život zachraňující.
Ale žádná pilulka za nás neudělá to základní. Nevytvoří nám svaly, když je nepoužíváme. Nezlepší naši kondici, pokud se nehýbeme, ani nás nenaučí kvalitně jíst. Neodpočine si za nás a ani se za nás nevyspí.
Můžeme čekat na další lék, další moderní léčbu, další revoluční doplněk, další metodu hubnutí nebo nový zázrak na dlouhověkost. Jenže základ bude pořád stejný. Hýbat se, jíst rozumně, spát, nekouřit, vyhýbat se alkoholu, prostě se o sebe starat a nečekat, až se něco v těle pokazí.
To je prevence
A je strašně jednoduchá na pochopení a zatraceně těžká na provedení. Prevence není něco, co začnu řešit v šedesáti. Není to jen preventivní prohlídka jednou za dva roky. Odehrává se hlavně mezi těmi prohlídkami, v tom, co pro sebe děláme každý den.
V tom, jestli se hýbeme, co většinu času jíme, jestli kouříme, pijeme alkohol, jak spíme a jestli se o svoje tělo staráme, nebo se o něj začneme starat až ve chvíli, kdy přestává fungovat.
Samozřejmě tím nezískáme nesmrtelnost. Můžeme dělat všechno správně a život nám stejně rozdá divokou kartu. Když si v autě zapnu bezpečnostní pás, také nemám jistotu, že při nehodě přežiju, ale přesto by mě nenapadlo říct, že pás nemá smysl, protože neposkytuje stoprocentní ochranu.
S prevencí je to podobné. Není to záruka, ale šance udržet svoje tělo co nejdéle funkční a schopné zvládat život.
A tím se vlastně vracím k významu slova fitness. Právě proto pro mě dává smysl FitnessMapa.cz. Nejde jen o trenéry a posilovnu. Patří sem fyzioterapeuti, nutriční odborníci, maséři a další profese, které nám mohou pomoci starat se o tělo dřív, než začneme řešit, že nefunguje.
A tím se vlastně vracím k významu slova fitness. Právě proto vznikla FitnessMapa.cz. Najít odborníka, který mi ukáže, jak se o svoje tělo starat správně a bezpečně.
